neděle 17. července 2016

Přátelství je více než všechno (17. 7. 2016)

Jak možná víte, za svůj život jsem zatím nepoznala nejlepšího kamaráda nebo kamarádku. Nejlepším kamarádem myslím člověka, kterému můžete říct cokoli, trávíte spolu volný čas, máte podobné zájmy a názory a nikdy nejste znudění. Samozřejmě, že jsem měla (a stále mám) mnoho kamarádů a některé z nich bych nazvala i jako "dobří kamarádi", ale zatím ne nejlepší. Rozhodně si nechci stěžovat, jen bych byla ráda, pokud byste pokračovali ve čtení :).
Myslím, že problém se skrývá v tom, že jsem vždy měla a tak trošku stále mám rozdílné koníčky a zájmy, než vrstevníci a lidé, kteří se pohybují okolo mě. Během základní školy jsem strávila mnoho hodin čtením, učením cizích jazyků, sledováním dokumentů nebo jen listováním encyklopediemi. Zato moji spolužáci se začali zajímat o kouření, chodili na diskotéky a party a to bylo něco, co mě úplně nebralo. Byla jsem jiná, někdo možná tvrdí, že divná (znám i jednoho člověka, který mě nazval mimozemšťanem, což mě dost pobavilo). Ale víte co? Jsem za to ráda! Nechci být ta, co jde s davem a dělá to, co ostatní jako ovce. Jsem šťastná, že se něčím odlišuju od ostatních, i přesto že mohu mnoha lidem připadat jako blázen :).
Po základce jsem nastoupila na gympl, kde jsem měla dost přátel a byla jsem moc ráda za náš třídní kolektiv, ale po maturitě se vše tak nějak změnilo a každý se rozběhl na svoji vysokou školu. Dodnes jsem v kontaktu jen s pár lidmi, ale víceméně se moc nestýkáme.
A teď na univerzitě mám 3 dobré kamarády, se kterými se vždy ráda vidím, ale každý studujeme jiný obor plus máme každý ještě práci, takže je někdy dost těžké se vidět. Takže jsem za každé setkání moc ráda!
Během mého erasmu v Bulharsku jsem poznala a spřátelila se se spoustou zajímavých lidí. Bylo to něco nepopsatelného! Trávili jsme spolu prakticky každou volnou chvíli, kterou jsme měli - jezdili jsme spolu na výlety, grilovali jsme na vesnici, koukali se na Eurovision 2016 online, chodili jsme společně na večeře, do kaváren, nakupovat a pomáhali jsme si prakticky v čemkoliv. S mnoha lidmi jsem si tam byla dost blízká a teď mi to chybí, postrádám naše společné chvíle, byli jsme prakticky jako rodina - vždy (i o půlnoci) ochotní pomoci jeden druhému. A víte co je nejvíc úžasné? Všichni jsme byli z jiné země a všichni jsme studovali něco jiného a přesto jsme si byli tak blízcí :) já tam byla prakticky v kontaktu jen s jedním Čechem a se Slovenkou, jinak zbytek mých kamarádů byli lidé z ostatních zemí Evropy a Asie. Bylo by fajn se alespoň s pár lidmi vidět někdy v budoucnu (nemyslím jen skype), protože mi opravdu dost chybí!
Basketbalový hráč Willie Stargell jednou řekl:
      "There´s nothing I value more than the closeness of friends and  family, a smile as I pass someone on the street."

A já s tímto citátem rozhodně souhlasím! Přátelé jsou jako rodina! Někdy vám i rodinu nahradí a jsou více, něž vlastní rodina.
Pokud tedy máš nejlepšího kamaráda, buď za to vděčný a užívej si každou společnou chvíli :).


Takže napiš nebo zavolej kamarádovi a vyražte někam spolu a užívejte! :)
M.

3 komentáře: